Panama City
Název Panama v místním indiánském jazyce značí „hojnost ryb a motýlů“. Kryštof Kolumbus dosáhl panamského pobřeží při své čtvrté plavbě do Nového světa v roce 1502, kdy bylo poblíž dnešního města Colón u karibského výjezdu z Panamského průplavu založeno město Puerto Bello (česky „krásný přístav“, dnes Portobelo).
Poblíž dnešního města Panamy španělský objevitel Vasco Núñez de Balboa v roce 1513 objevil Tichý oceán, který tehdy Španělé pokřtili jako Mar del Sur (jižní moře).
Město Panama ležící na tichomořském pobřeží bylo založeno roku 1519 a je tedy nejstarším evropským městem na březích Tichého oceánu. Panama sehrála klíčovou roli při dobývání Peru (1534), z Panamy totiž vypluly všechny výpravy Franciska Pizarra, dobyvatele říše Inků. Z Panamy byla později osídlena také většina Jižní Ameriky (kolonizace z tichomořského pobřeží, nikoli od Atlantiku). Přes město Panamu procházelo 60 % veškerého bohatství z Nového světa do Španělska. Bohatství z Peru, stejně jako asijské zboží z Japonska a Číny se v panamském přístavu překládalo na karavany mul, které se vydávaly přes Panamskou šíji po staré indiánské stezce mezi dvěma oceány na atlantickou stranu do města Portobelo, kde se opět naloďovalo na obchodní plavidla (takzvaná španělská „indická flotila“ zajišťující dopravu zboží z Nového světa do Španělska, především přes město Sevilla). Této spojnici přes Panamskou šíji říkali Camino Real – „královská stezka“.
V 16. století se panamské karibské i tichomořské pobřeží stalo cílem útoků zejména anglických pirátů (například Francis Drake zemřel při atlantických březích Panamy a je údajně pohřben v panamském městě Portobelo na březích Karibiku). V roce 1671 Starou Panamu (Panamá la Vieja) vydrancoval kapitán Henry Morgan. Město o dva roky později z obranných důvodů přeneseno na výhodnější místo (dnešní historické centrum) cca 3 kilometry od Staré Panamy.
V roce 1855 byla podél bývalé španělské „královské stezky“ dokončena mezioceánská železnice – kromě dopravy zboží tato železnice sehrála důležitou roli při osídlování Kalifornie evropskými kolonisty a rovněž později při výstavbě Panamského průplavu. Železnice funguje dodnes a zajišťuje spojení mezi městem Panamou a městem Colón. Dokončení železnice znamenalo také počátky dlouholetého amerického intervencionismu v Panamě – podél železnice byly rozmístěny na její ochranu americké vojenské jednotky.
V době vyhlášení nezávislosti latinskoamerických republik na Španělsku počátkem 19. století Panama dobrovolně vstoupila do takzvané Velké Kolumbie (Gran Colombia), která zahrnovala kromě dnešní Kolumbie a Panamy také Ekvádor a Venezuelu. Součástí Kolumbie Panama zůstala až do roku 1902. V tomto roce kolumbijský parlament odmítl ratifikovat smlouvu s USA o výstavbě průplavu na panamském území a Panama se za aktivního přispění USA od Kolumbie odtrhla…
V srpnu 1914 byla dokončena stavba Panamského průplavu a byla též podepsána dohoda mezi Panamou a USA o vytvoření americké zóny podél průplavu (pás země široký přibližně 8 kilometrů po každé straně kanálu, který byl vyňat z panamské suverenity).
V roce 1977 se panamskému prezidentovi Omaru Torrijosovi podařilo dojednat s USA dohodu o předání americké průplavové zóny pod panamskou správu (dohoda Torrijos-Carter), což se naplnilo 1. prosince 1999.
Více informací
 | Jaroslav Farník farnik@farnik.info | |