Nikaragua_Sopka Masaya
NÁRODNÍ PARK VOLCÁN DE MASAYA
Leží pouhých 20 kilometrů od hlavního města Managua v blízkosti stejnojmenného města Masaya (kolem 300.000 obyvatel). Jde o první národní park vyhlášený v Nikaragujské republice (1979) a rozlohou o největší přírodní rezervaci v zemi (54 km2).
Národní park sestává ze dvou samostatných sopek (Masaya a Nindirí) a z pěti sopečných kráterů, z nichž nejznámnější je kráter Santiago (635 metrů nad mořem), který jsme navštívili.
V Nikaragui se nachází dvacítka vulkánů, z nichž 7 je z geologického hlediska považováno za aktivní (mezi nimi i sopky Masaya a Nindirí = od roku 1520 bylo zaznamenáno na území dnešního národního parku Volcán de Masaya na 20 větších sopečných explozí).
Kráter Santiago – má průměr 500 metrů a hloubku kolem 300 metrů; na dně kráteru se nachází lávové jezero, z něhož téměř neustále vystupují výpary oxidu siřičitého (výpary ovlivňují flóru a faunu na rozloze kolem 1.200 km2; výpary jsou předmětem vědeckého studia vlivu kyselých dešťů na přírodní prostředí; kuriozita = v kráteru Santiago žije endemický druh papuška přivyklého životu v prostředí prosyceném kysličníkem siřičitým…)
Současná podoba kráteru byla vytvořena teprve v roce 1902. První Španělé, kteří kráter spatřili, jej nazvali „Boca del Diablo“ – „Ďáblova ústa“ nebo také „Boca del Infierno“ – „Brána do pekel“. V roce 1531 páter Francisco de Bobadilla nechal na vrcholu nad kráterem vztyčit kříž, který měl vymýtat zde přebývajícího ďábla… V roce 1538 do kráteru sestoupil jiný církevní otec se záměrem odnést si žhavou lávu, která tehdy byla považována za roztavené zlato…
Národní park leží v obrovské sopečné kaldeře, jejíž obvod je zřetelně vidět při pohledu od kráteru Santiago. Kaldera = vulkanologický termín označující kotlovitou proláklinu (šp. „caldera“ znamená „kotel“), která vzniká nejčastěji propadem magmatického krbu či kapsy, která se při erupci nebo vytékáním lávy vyprázdní a poté se strop propadne, nejznámější kalderou je sopka Mauna Loa na Havaji).
Nikaragujské a kostarické sopky jsou součástí takzvaného Středoamerického vulkanického prstence (délka 1.500 kilometrů) zahrnujícího Guatemalu, Honduras, Salvador, Nikaraguu, Kostariku a sever Panamy. Toto vulkanické a seismicky aktivní pásmo vzniká subdukcí (podsouváním) litosférických desek, konkrétně desky Cocos (ležící v oceánu) pod Karibskou desku (americká pevnina). Středoamerický vulkanický prstenec je současně jen malou částí takzvaného Žhavého pacifického prstence, který obepíná Tichý oceán z Oceánie přes Japonsko, Kamčatku, Kurily, Aljašku a podél amerického západního pobřeží klesá k jihu až do Ohňové země ja jižní výspě jihoamerického subkontinentu.
 | Jaroslav Farník farnik@farnik.info | |